Psí fitko - Znojmo

Majitelka Tarušky – fenky sražené autem – si dala tu práci a zadokumentovala a podrobně popsala celý její příběh. Všem pejskům bych přála majitele, kteří to nevzdají a bojují.. Patří jí a celé rodině můj velký obdiv.

Lenka Plocrová, DoTh.

Poselství naděje

31.1.2015 jsme šli s naší 5-ti letou fenkou Tarou na hromadné, obecní očkování proti vzteklině, kde se jí uvolnil obojek a celá splašená vběhla přímo pod auto. Pan řidič neměl ani snahu přibrzdit, natož zastavit!!! Přesto, že byl na místě veterinář, první pomoci se nedočkala… Jedinou radu, kterou nám řekl bylo, dát ji do tepla, protože nejspíš stejně „chcípne“. Tara jen smutně ležela, dva dny skoro nežrala a nepila, skoro na nás nereagovala. Ale apatická nebyla! Mysleli jsme, že je ochrnutá. Nedokázala se zvednout ani do sedu, když už se jí to, s naší pomocí, přece jen podařilo, tlapky tahala nepřirozeně za sebou. Nosili jsme ji ven, aby se vyprázdnila, krmili ji z ruky.

Ani jednou nás ale nenapadlo, že bychom ji nechali uspat a proto jsme se rozhodli nevzdat to a tady začíná náš příběh:

Jeli jsme na veterinární kliniku, kde jí byl na RTG diagnostikován posun mezi 12. a 13. obratlem směrem dolů, meziobratlová ploténka úplně zmizela, prostě se nárazem rozdrtila. Nešlo dobře rozeznat, jestli je mícha přerušená nebo „JEN“ přiskřípnutá. Pan doktor optimistický nebyl. Operace cca 20.000,- Kč, což nám finanční situace nedovolila, tak jsme se domluvili jen na cvičeních a lécích. Zázraky se přeci občas dějí  Páni doktoři byli senzační. I přes nepříznivou situaci byli citliví a dali nám spoustu užitečných rad.

Tara celou tu dobu jen přihlížela šrumci, co se kolem ní děl. Při RTG už to vypadalo, že to snad vzdá sama a odejde do psího nebíčka.

Jenže je to bojovnice do morku kostí, a to nám dokazuje dnes a denně…Hned po příjezdu zpět domů se nám odvděčila nepatrným zavrtěním ocásku. Jiskra naděje byla zažehnuta. Nemůže přece být úplně ochrnutá, když vrtí ocáskem – byla naše myšlenka…

Poctivě jsme se drželi rad pana veterináře, několikrát denně jí „štípali mezi prsty“, opatrně jí natahovali a cvičili se zadníma tlapkama a jemně masírovali na zádech… Samozřejmě pravidelně podávali léky. Jsme úplní laici, ale zkoušeli jsme všechno. Po pár dnech jsme viděli malinké zlepšení. Naše radost byla veliká, když se poprvé, po týdnu, udržela vteřinku na všech čtyřech, což ukázala i na první kontrole na veterině a po 10-ti dnech si začínala sama stoupat. Zatím se neudržela, ale už to tam bylo.

Tara si prostě řekla, že když jsme to s ní nevzdali my, ukáže nám, že to za to opravdu stojí. Hlavně mám pocit, že už nás měla plné zuby  a chtěla nám dokázat, že to zvládne.

Mezitím jsme objevili sl. Lenku Plocrovou, která je psí terapeutkou a praktikuje na zvířátkách Dornovu metodu. Domluvili jsme si schůzku, Taře dělala na začátku 2x Canine Touch se současným prosaháním a uvolněním všech kloubních spojení a pak, když došlo k uvolnění měkkých tkání, 2x Dornovku, vždy po týdnu. Slečna Plocrová je úžasná, trpělivá a moc šikovná terapeutka a my ji můžeme jen vřele doporučit. Čas strávený u ní byl moc příjemný jak pro nás, tak i pro Taru a celá terapie jí neuvěřitelně pomohla. Výborně vyhodnotila celý zdravotní stav a dokonce objevila i další komplikace, o kterých jsme vůbec netušili. Slečna Plocrová má náš obdiv a respekt… DĚKUJEME!!!

A dnes? Přesně po 42 dnech můžete vidět výsledek sami na videu.

Důležité je nevzdávat se, i přesto že to stojí peníze a čas. Ale ta péče se vyplatí a láska se vrátí… To zvířátko si to zaslouží, ať už je to pejsek, kočička nebo koník…Nedokážu si představit, že bychom to celé nezkusili. Nechápu, jak někdo může zraněného pejska nechat ležet napospas svému osudu někde u silnice. Vždyť je do rodiny přijímáme jako další, plnohodnotné členy.

Jsme lidé, tak se tak PROBOHA chovejme!!!

NADĚJE JE VŽDY, JEN JE POTŘEBA TO NEVZDÁVAT