Výchova
S Níem na vyjížďce
- není to samé co výcvik. Většina majitelů potřebuje psa prostě vychovat, nepotřebují výcvik jako takový. Naopak znám spoustu těch, co mají psa s výcvikem, mají třeba složených i několik zkoušek z výkonu, ale nemají ho vychovaného – bojí se psa pustit z vodítka, protože by si prostě šel kam ho napadne, nebo by jim rovnou utekl třeba za zvěří, případně by napadl jiné psy. Já si u svých psů zakládám především na tom, aby pro mě byli hlavně pohodoví parťáci a společníci, které můžu vzít s sebou kamkoli. A skládání zkoušek a ježdění po závodech je jen takový bonus, pokud na to já i můj pes máme a baví nás to. Ale na prvním místě je, aby se moji psi uměli chovat jak doma, tak třeba na hotelovém pokoji, aby se nervali mezi sebou, ani s cizími psy. Aby mi v přírodě neutíkali za zvěří, aby nenapadali ostatní zvířata, ale v pohodě mě mohli doprovodit třeba na vyjížďce na koni… A to všechno je výchova.
- každý tvor a každá situace, se kterou se pejsek setká už od narození, formuje jeho povahu a to, jak se bude chovat a reagovat v průběhu celého života. Na štěňátku je už ve věku 2 měsíců, kdy si ho většinou bereme od chovatele, poznat, zda vyrůstal obklopen zvířaty a lidmi, kteří se mu věnovali a poskytli mu dostatek podnětů a lásky, nebo v tzv. množírně, kde byl společně s matkou zavřený v kleci. Takové štěňátko bývá plaché, nevyhledává kontakt s lidmi, protože je vlastně ani nezná, jeho výchova může být problematická a někdy jsou napáchané škody na psí dušičce tak velké, že už se nedají napravit, nebo jen velmi omezeně. Kromě problémů se zdravím, které tito pejsci mívají, jsou hlavně problémy v chování, které se projevují buď přehnanou bázlivostí a submisivitou, nebo agresivitou – která je ale také, ve většině případů, ze strachu.
Proto bych určitě doporučovala všem, kteří si pejska teprve chtějí pořídit, aby si vzali buďto z útulků, kterých je u nás spousta a jsou přeplněné, nebo, pokud se rozhodnout koupit přímo konkrétní vysněné plemeno, aby volili pejska s průkazem původu (PP). Určitě se nenechte zlákat tím, že ušetříte pár tisíc za pejska bez průkazu původu – o množírnách snad ani psát nemusím. Nikdy není stoprocentní jistota, že pejsek, kterého si pořídíte, bude zdravý a povahově vyrovnaný, ale u psa s průkazem původu je tato šance mnohonásobně větší než u toho bez PP. Jednak známe rodiče a předky štěňátka, jak se chovali, jak vypadali, jaká vyšetření na jaké nemoci mají udělaná, jakým výcvikem prošli,… No a hlavně většina chovatelů, kteří si dají tu práci a vynaloží nemalé úsilí a náklady, aby svou fenku řádně uchovnili, si štěňátka piplají a mají je takřka za vlastní mimča. A dávají jim přesně tu péči o které jsem psala na začátku.
U psů z množíren a nezodpovědných „chovatelů“ kteří produkují štěňata bez PP, sice ušetříte pár tisíc při pořízení pejska, ale máte pak velkou „šanci“, že ještě mnohem víc necháte u veterináře a tam se to už naprosto běžně pohybuje v řádech desítek tisíc. A to, jaké to je prožít život s vysněným pejskem po vyšetřeních a nemocnicích, vidět ho trpět, prodělat různé operace s nejistým výsledkem… to určitě nikdo z nás netouží poznat.
Midir a Hera
Ale ať už si domů přineseme štěňátko skvěle socializované – tj. zvyklé na lidi, ostatní zvířata, které si hraje a je zvídavé – nebo ne, tak záleží na nás, jakého psa z něj vychováme. I z ustrašeného a zanedbaného štěňátka lze, s velkou dávkou trpělivosti, vychovat pohodového společníka, ale bohužel také naopak. Špatným přístupem a výchovou se i z báječného štěněte může stát nezvladatelný pes.