Výchova

 

S Níem na vyjížďce

S Níem na vyjížďce

  • není to samé co výcvik. Většina majitelů potřebuje psa prostě vychovat, nepotřebují výcvik jako takový. Naopak znám spoustu těch, co mají psa s výcvikem, mají třeba složených i několik zkoušek z výkonu, ale nemají ho vychovaného – bojí se psa pustit z vodítka, protože by si prostě šel kam ho napadne, nebo by jim rovnou utekl třeba za zvěří, případně by napadl jiné psy. Já si u svých psů zakládám především na tom, aby pro mě byli hlavně pohodoví parťáci a společníci, které můžu vzít s sebou kamkoli. A skládání zkoušek a ježdění po závodech je jen takový bonus, pokud na to já i můj pes máme a baví nás to. Ale na prvním místě je, aby se moji psi uměli chovat jak doma, tak třeba na hotelovém pokoji, aby se nervali mezi sebou, ani s cizími psy. Aby mi v přírodě neutíkali za zvěří, aby nenapadali ostatní zvířata, ale v pohodě mě mohli doprovodit třeba na vyjížďce na koni… A to všechno je výchova.

 

- každý tvor a každá situace, se kterou se pejsek setká už od narození, formuje jeho povahu a to, jak se bude chovat a reagovat v průběhu celého života. Na štěňátku je už ve věku 2 měsíců, kdy si ho většinou bereme od chovatele, poznat, zda vyrůstal obklopen zvířaty a lidmi, kteří se mu věnovali a poskytli mu dostatek podnětů a lásky, nebo v tzv. množírně, kde byl společně s matkou zavřený v kleci. Takové štěňátko bývá plaché, nevyhledává kontakt s lidmi, protože je vlastně ani nezná, jeho výchova může být problematická a někdy jsou napáchané škody na psí dušičce tak velké, že už se nedají napravit, nebo jen velmi omezeně. Kromě problémů se zdravím, které tito pejsci mívají, jsou hlavně problémy v chování, které se projevují buď přehnanou bázlivostí a submisivitou, nebo agresivitou – která je ale také, ve většině případů, ze strachu.

Proto bych určitě doporučovala všem, kteří si pejska teprve chtějí pořídit, aby si vzali buďto z útulků, kterých je u nás spousta a jsou přeplněné, nebo, pokud se rozhodnout koupit přímo konkrétní vysněné plemeno, aby volili pejska s průkazem původu (PP). Určitě se nenechte zlákat tím, že ušetříte pár tisíc za pejska bez průkazu původu – o množírnách snad ani psát nemusím. Nikdy není stoprocentní jistota, že pejsek, kterého si pořídíte, bude zdravý a povahově vyrovnaný, ale u psa s průkazem původu je tato šance mnohonásobně větší než u toho bez PP. Jednak známe rodiče a předky štěňátka, jak se chovali, jak vypadali, jaká vyšetření na jaké nemoci mají udělaná, jakým výcvikem prošli,… No a hlavně většina chovatelů, kteří si dají tu práci a vynaloží nemalé úsilí a náklady, aby svou fenku řádně uchovnili, si štěňátka piplají a mají je takřka za vlastní mimča. A dávají jim přesně tu péči o které jsem psala na začátku.

U psů z množíren a nezodpovědných „chovatelů“ kteří produkují štěňata bez PP, sice ušetříte pár tisíc při pořízení pejska, ale máte pak velkou „šanci“, že ještě mnohem víc necháte u veterináře a tam se to už naprosto běžně pohybuje v řádech desítek tisíc. A to, jaké to je prožít život s vysněným pejskem po vyšetřeních a nemocnicích, vidět ho trpět, prodělat různé operace s nejistým výsledkem… to určitě nikdo z nás netouží poznat.

Midir a Hera

Midir a Hera

 

Ale ať už si domů přineseme štěňátko skvěle socializované – tj. zvyklé na lidi, ostatní zvířata, které si hraje a je zvídavé – nebo ne, tak záleží na nás, jakého psa z něj vychováme. I z ustrašeného a zanedbaného štěňátka lze, s velkou dávkou trpělivosti, vychovat pohodového společníka, ale bohužel i naopak. Špatným přístupem a výchovou se i z báječného štěněte může stát nezvladatelný pes.

Potom se, v lepším případě, sice majitelé přihlásí na kynologické cvičiště, ale tam se o výchově pejska jako takové většinou moc nedozvědí. Tam se věnují spíše výcviku, přípravě na zkoušky atd., někde individuálně, případně i formou kurzů, někde v řadovce, ale jak toho psího puberťáka naučit, aby majitele vůbec vnímal a chtěl s ním spolupracovat, jak ho naučit, aby se choval slušně doma, ke členům rodiny, k návštěvám, k ostatním zvířatům a psům. Aby procházka ať už po městě nebo v přírodě nebyla očistec, to se nedozví. Takový člověk pak stojí se svým psím nezvladatelným výrostkem na cvičišti, snaží se vnímat co mu tam radí, ale málokdy se dozví právě to co potřebuje. Sama jsem už přes 12 let jedním z výcvikářů na kynologickém cvičišti, tak vím, s jakými problémy tam lidé chodí. A vím také, že přijdou několikrát a pak to, ve většině případů, bohužel vzdají.

Přitom není potřeba chodit přímo na nějaký speciální plac, kde se to pes bude učit. Naopak, výchova probíhá v běžném životě, vlastně všude tam, kde se psem jsme. Stačí jen mít vedle sebe člověka, který majitele povede a poradí, jak se k pejskovi chovat.

Lenka Plocrová DoTh, tel.: 603 908 145

Novinky